O knize: rok / “Teď pojď ke mně a polib mě na tvář,” říká šéf drsně a dívá se mi přímo do očí. - Cože? Viktore Sergejeviči, to už je moc! "Pospěš si, Leno, dívají se na nás." - To je ono! - rozhořčeně funím. - Jak tě vůbec napadlo mi tohle nabídnout? Šéf si povzdechne a prudkým pohybem si mě přitáhne do náruče. Chci být rozhořčený, ale tvrdé mužské rty rychle zakryjí ty moje... V mžiku jsem se z obyčejné studentky proměnil v osobní asistentku na cool šéfa. Zdá se, že je to práce snů, ale s každým novým dnem mi přibývají povinnosti. Hranice se stírají a já už nedokážu pochopit, jaké hry můj šéf hraje.?